Jirka to měl doma odmala špatné: rodiče se hádali, otec pil, matka zůstávala dlouho v práci, starat se o něj musela babička a dokonce i starší sourozenci. Když se rodiče nakonec rozvedli, střídali se doma náhradní tátové. Jirka nevěděl, co ho doma čeká, co vlastně platí, podle jakých pravidel se hraje. Ve škole mu to moc nešlo. Jedinou radost nacházel v partě – když se scházeli za školou a začal kouřit, užil si obdivu a pochvaly. Jako větší borec si připadal, když začal zkoušet marihuanu a pervitin. Protože byl bez peněz, začal si vydělávat prodejem drog a pak se připletl i k vykrádání aut a chalup. Pořád bydlel doma a teprve když mu matka začala hrozit, že ho vyhodí, zašel poprvé do rodinné poradny. O nálepku feťáka, kterou cítil za doporučením navštívit raději poradnu pro uživatele drog, ale nestál. Doma pořád ještě mohl zůstat a peníze řešil krádežemi. Ve 20 letech byl poprvé odsouzen k ročnímu vězení. Odhodlání, že abstinence, kterou ve vězení zahájil, mu vydrží, trvalo jen do chvíle, kdy se s ním rozešla přítelkyně. Na uklidnění zkusil marihuanu, pak jehlu a už to jelo znovu. Po vyhazovu z práce následoval i vyhazov z domova. Na drogy kradl a bral je už ne pro potěšení, ale aby vydržel každý den. Po předávkování se jednou octl na detoxu v Kosmonosích a pak znovu ve vězení, tentokrát na dva roky. Ve vězení prošel programem pro léčbu závislosti a po propuštění se půl roku léčil na psychiatrii. Dnes dochází na ambulantní doléčování do Advaity, která mu našla i bydlení, aspoň na půl roku. Jirka pracuje, abstinuje a hledá si nové vztahy.
Připadá vám to jako pohádka? Ne – říká se tomu Poradna pro gambling a jiné závislosti a Advaita ji má i ve Frýdlantě. Chcete-li sociální služby poznat, přijďte 20. června v 15 hodin do Kláštera v Hejnicích. Najdete je na miniveletrhu, který připravujeme jako součást konference Sociální práce na Frýdlantsku.